Jak jsem se naučil salto

Jednou z mých dovedností už od mala je parkour, ale ne ten na koni, ten na zemi, při kterém přeskakujete překážky děláte triky a různé věci.

Co na to potřebujete?


Parkour je hodně kreativní sport, při kterém můžete dělat co vás jen napadne. Někteří lidé tento sport považují za vandalismus, jelikož parkouristi často využívají,
co se dá a co je k dispozici. Jako například střechy garáží, nebo zdi domů, vlaky anebo cokoliv, co vás napadne.
Cílem parkouristů ale není nic zničit ale jenom si užít pohyb. K překonávání překážek používají různé druhy triků a skoků a celkově je to hezké,
když to vidíte. Parkour začal být populární v Česku okolo roku 2003-2005, v těchto letech také začaly vznikat první parkourové skopiny jako například Urban Sense nebo Sick Mode.
Parkour se poté začal velmi hodně rozšiřovat prostřednictvím internetu a YouTubu, kam svoje videa lidé nahrávali. Také vznikali první parkour youtoubeři jako Tary,
Vova,Jan Hanko, Jay Fox a spousta dalších. Většina z nich se mezi sebou znala a videa natáčeli častokrát spolu. Bylo to tak zábavnější,
protože si mohli dávat různé challenge a mohli všude skákat spolu. Hodně lidí s tím ale mělo anebo stále má problém a myslí si, že při skákání parkouristi věci ničí,
přitom to ani nedělají a ani to nemají v úmyslu. Oni si chtějí jen užít toho co umí a co dokážou se svým tělem udělat. Já osobně si myslím,
že parkour není lehký sport, protože na to musíte být zdatní a musíte milovat pohyb. Na učení parkouru se stavěli hřistě i tréninkové haly,
aby se lépe trénovalo. V takových halách můžete najít hodně překážek a stěn, hrazd anebo molitanové jámy, aby pád nebolel a vždy se dopadalo do měkkého.
V takových halách se často také nachází trampolíny, a to buď normální nebo atletické, které odráží více. Jsou zde i žíněnky a různé bedny.
K parkouru patří také neodmyslitelně freerun, při kterém se více využívají salta, jako například salto vzad, dopředu anebo do strany.
Osobně to mám s oblíbeností na stejno, ale salta dělám asi častěji než normální parkour. Navíc salta se dělají a trénují lépe, hlavně když máte trampolínu,
to je pak úplně jednoduché.
Já jsem s parkourem začínal, protože jsem se koukal na videa, jak to dělají jiní lidé a řekl jsem si, že by bylo dobré, kdybych se to naučil,
protože to moc lidí neumí a vypadá to dobře. Tak jsem se spolužákem začal chodit na kroužek, který byl ve Varech, abych to měl blízko a mohl tam jezdit po škole.
Chodil jsem tam každý týden ve čtvrtek a časem jsem se pomalu zlepšoval. Jednou za čas jsem i chodil na workshopy což je celý den strávený učením se parkouru
a je tam také hodně trenérů a hodně se toho naučíte. Takhle jsem jednou jel i na kemp do Prahy kam mě vzal trenér a přijeli tam i parkourový YouTubeři,
takže pro mě jako malého kluka to byl splněný sen. Tam jsem se naučil mnoho triků a poprvé jsem udělal salto dopředu z hrazdy. Dále jsem jen chodil na tréninky a
svoje první salto dozadu jsem se naučil až po třech letech, trvalo mi to vážně dlouho a v ten stejný den jsem se naučil i salto z rondatu.
Jsem rád že jsem začal s parkourem a že nejsem jako většina lidí z mojí generace, která má problém s tím udělat kotrmelec nebo jenom hvězdu.
Za mě to jsou věci, které by měl umět každý, ale chápu že pro lidi, kteří sedí celé dny u počítače je to o trochu těžší.
Takže jsem nakonec šťastný že umím dělat věci které jen tak někdo neumí.